Jeden z nejvíce emotivních zážitků. To bylo pro Pavla Chadima finále mistrovství Evropy do 23 let v Brně. Trvalo pět hodin, muselo rozhodnout prodloužení… „Po zápase jsem vyčerpáním nemohl ani popadnout dech, natož pořádně mluvit,“ přiznal trenér výběru, který udělal dojem. A získal postup na mistrovství světa této kategorie.
Jaké jsou emoce po několikadenním odstupu?
„Bolest tam je, ale převládá hrdost. Nedali jsme kůži zadarmo. Kluci ukázali bojovnost až za hrob. Mám také velkou radost z toho, že jsme byli jediný tým ze špičky, který měl v týmu pouze Evropany a že jsme ukázali, že za mužským reprezentačním týmem není taková výkonností mezera, jak se říká. Jsem rád, že jsme přešli přes Belgičany, Francouze, Španěly a měli jsme na lopatě Nizozemce.“
Co scházelo k vítězství?
„ Můžeme se na to dívat dvěma optikami. Že nám scházel náš elitní nadhazovač Svaťa Kraut, kterého jsme měli v plánu na finále (vypadl z týmu měsíc před turnajem pro zlomeninu ruky), s jeho účastí bychom je zakopali do země :). Ale také, že nám nic nechybělo, byl to náš zápas. O co více jsme měli štěstí v první půlce zápasu, o to méně jsme ho nakonec našli v závěru. Stačilo, aby rozhodčí jeden hraniční míč nevyhlásil za strike.“
Jaká byla strategie v posledních dvou směnách?
„Byli tam dva z devíti pálkařů, kteří měli puštěný první strike. Myslím, že z toho byli tři mety a jeden out. Jinak všichni ostatní mohli pálit. V hlavách hráčů po pěti hodinách dřiny je samozřejmě hodně emocí, hlavně nechtěli udělat chybu. Pár dobrých nadhozů jsme tam nechali, ale není jednoduché konzistentně pálit, když to má nadhazovač tak rozházené a ani rozhodčí v závěru nebyl nejjistější. “
Překvapilo vás, kolik bylo chyb u nadhazovačů soupeřů?
„Také jim došli nadhazovači. Na šest zápasů v sedmi dnech většina týmů měla jen 9 nadhazovačů. Ale klobouk dolů před tím posledním Nizozemcem, vždyť v závěru po dvou metách zdarma hodil tři strikeouty. Takhle dobrý závěr jsem snad ještě neviděl, to byl až zázrak. V životě bych si nemyslel, že se z potíží takhle dostane.“
Jak uspěli naši nadhazovači?
„Myslím, že naprosto skvěle. Nad očekávání. Ve všech týmových statistikách jsme po turnaji vpředu, to jsme si přáli. Když vezmu, jak jsou nadhazovači mladí a jak málo také startují každý víkend v extralize, tak to bylo opravdu super. Házeli evropskou úroveň.“
Byl to opravdu váš poslední zápas této kategorie?
„Já jsem se tak rozhodl už když jsem vzal toto Mistrovství Evropy. Chtěl jsem dokázat všem, že můžeme vyhrát evropský turnaj i když se budou účastnit i nejsilnější soupeři.“
Jaké byly ohlasy?
„Nakonec tolik přejících sms zpráv a emailů jsem v životě nedostal. Díky všem! I lidé, kteří nesledují či nefandí baseballu denně, oceňovali náš výkon na turnaji. Opravdu mě to potěšilo.“
Čím si myslíte, že je to způsobené, že máme nyní takový respekt u soupeřů? A takovéto výsledky, vždyť jsme vyhrávali i s velkým bodovým rozdílem?
„Myslím, že důvodů je více. Jednou z nich je i kontinuita, kterou máme v českém baseballu. Pak si myslím, že jsme schopni se soustředit na jeden cíl, zaměřit se na něj. Domácí prostředí nám také pomohlo a forma přišla ve správný okamžik. Navíc přípravu jsme měli dobrou, v závěru zápasy s universitním výběrem a Holanďany. Odehráli jsme i kvalitní zápasy na Pražském baseballovém týdnu.“
Má někdo na to, aby si řekl o angažmá v USA?
„Autoři našich pěti homerunů mají dostatek síly, aby se prosadili v zámořském profesionálním baseballu. Skauty ještě zaujal Vojtěch Menšík.“
Jaký výsledek bude na mistrovství světa?
„To nevím, ale cílem bude opět umístění v top ten. Být na světě do desátého místo v jakémkoliv kolektivním sportu, je ohromný úspěch.“
Co vás čeká dál, osobně?
„Teď se chci věnovat hlavně rodině a práci. Mám radost, že jsme tři generace přivedli k velkým úspěchům. 2010 jsme byli mistři Evropy U21 , v roce 2014 jsme skončili pátí na mistrovství světa U21 a teď stříbrný úspěch v Brně na ME U23. Z těchto tří generací může vyrůst velmi dobrý tým. “
A co čeká český baseball v následujících pěti letech?
„Rozhodně velký vzestup. Ale při každém velkém vzestupu hrozí velký pád. Musíme si vážit každého úspěchu, i dílčího, a ne vše automaticky očekávat. Nesmí se nám stát to co Rusku (vicemistři Evropy mužů 2001), Belgii, v minulosti Španělsku a nyní to trochu zažívá Německo. Musíme zůstat co nejvíce jednotní, na jedné lodi, podporovat lidi co něčeho dosáhli, lidi, kteří pro náš baseball něco udělali. Vyvarovat se nepřejících a čekajících na jakékoliv klopýtnutí. V naší baseballové komunitě je jich pořád hodně, bohužel.“
