Marek Chlup: "Mám hrozně rád, když to na mně leží."

Evženie Votinská, 22.09. 2021 Aktuality

Marek Chlup, hráč Eagles Praha, dříve také Blesku Jablonec a Českého Dubu má nabitý reprezentační program. Po ME U23 a ME mužů je nyní s týmem na MS U23. Ještě před odletem do Mexika nám poskytl rozhovor.

Marku, vraťme se k utkání s Izraelem ve čtvrtfinále ME, kde jsi měl během chvíle tři výborné zásahy. Nejdříve jsi chytil odpal ze vzduchu, z něj pak asistencí zahrál aut na domácí metě a následně jsi odpálil homerun. Můžeš nějak tento úsek hry popsat?
Bylo to skvělé tím, že v tu chvíli byl zápas vyrovnaný. A pokud by běžec doběhl, dostalo by to Izrael do vedení. Takže v tu chvíli to bylo důležité a měl jsem z toho radost. Dobré na tom bylo to, že jsem zahrál aut a pak šel hned na pálku. Takže jsem použil ještě to nahecování z rozehry. Šel jsem na pálku a tam se mi to taky povedlo, že to bylo super.

Co to bylo za nadhoz?
Byl to můj třetí start na pálce. V tom prvním jsem dostal úplně stejný míč, který jsem nešvihl a říkal jsem si, že jestli dostanu ještě jeden, tak to bude ten můj. A v tom třetím nástupu jsem ho dostal, takže jsem byl na něj připravený už do toho prvního startu.

Letos absolvuješ tři reprezentační akce. Vezměmě to postupně. Jak jsi viděl ME U23, nepostup do semifinále a konečné 5.místo. Bylo to zklamání?
Určitě zklamání, protože poslední ME jsme vyhráli a chtěli to znova dokázat. Ale na druhou stranu dali jsme do toho všechno, i v utkání s Itálií. Nechtěli jsme se šetřit, abychom jasně postoupili ze skupiny, ale chtěli jsme ji vyhrát. Každý zápas jsme hráli na výhru. To se mi na tom líbilo, že jsme se nešetřili a šli do každého zápasu naplno. Bohužel s Británií to nevyšlo, takže jsme nepostoupili do semifinále. Takže zklamání to bylo, ale dali jsme do toho všechno.

Tobě se v utkání s Francií podařil na plné mety grandslam díky kterému jste vyhráli zápas, jak na to vzpomínáš?
Určitě dobře. To se mi ještě nikdy nestalo, že bych odpálil walk-off grandslam, takže to byl skvělý pocit. Ale v tu chvíli jsme hlavně chtěli vyhrát ten zápas. Po Británii jsme si řekli, že ten turnaj pořád můžeme dokončit se třemi výhrami a dvěma porážkami, že to ještě nemusí být tak špatný. Chtěli jsme do konce turnaje vyhrát každý zápas. V utkání s Francií se nám ale nedařilo a do posledního autu jsme prohrávali 3:5, takže jsem byl určitě rád, že jsem pomohl týmu k výhře.

Na ME mužů pak nastala podobná situace, sice postup ze skupiny, ale pak porážka ve čtvrtfinále. Vnímal jsi tu situaci podobně?
Hned po zápase s Izraelem jsem se cítil úplně stejně jako po utkání s Británií. Bezmocně a byl jsem hrozně naštvaný. Ale na druhou stranu se musí bojovat a chtít vyhrát každý zápas a nekoukat na to, že už není šance na medaili.

Takže to byla pro vás motivace skončit na pátém místě potvrdit příslušnost k evropské špičce a odjet z turnaje s výhrou?
Určitě, nikdy nechceme nic vypustit, když máme šanci reprezentovat svou zemi. Chceme vyhrávat všechny zápasy a umístit se co nejlépe, protože to je v podstatě to poslední, co zbývá. Pro někoho to byly i poslední zápasy sezóny, takže do nich chcete dát všechno a je jedno, jestli je to finále ME nebo zápas jen o umístění.

Jak jsi vnímal to, že pro některé hráče to byla poslední reprezentační akce? Bylo to v týmu cítit?Určitě. Nejvíce to bylo cítit právě po zápase s Izraelem. Na některých hráčích bylo vidět, že si uvědomili, že Evropu už nikdy nevyhrají, že toto byla jejich poslední šance. To bylo na tom to nejhorší. My mladý jsme pro to taky chtěli udělat všechno, i když nás asi ještě nějaká ME v budoucnu čekají. Ale byla tam ta zodpovědnost vůči starším hráčům, protože jsme věděli, že to je poslední šance vyhrát a určitě jsme to chtěli udělat i pro ně.

Myslíš, že jste těm zkušenějším hráčům mohli vy mladí poté porážce nějak psychicky pomoci?Myslím, že úplně ne. Jsou to zkušení hráči mají to v hlavě srovnané. Určitě šli i do těch dalších zápasů naplno. A bylo to na obou zápasech vidět. I když jsme den před utkáním s Chorvatskem utrpěli těžkou porážku, šli do toho naplno a výsledek byl jasný.

Přímo z ME jedete na MS U23. Jak se těšíš, co čekáš od turnaje?
Moc se těším. Turnaj bude těžší o to, že kvůli C-19 ubyly tzv. slabší týmy a přibyly ty silné z Latinské Ameriky. O to to bude těžší, ale těším se hrozně moc. Myslím, že s hráči, co jsme byli na ME U23 a ME mužů, což jsou dvě akce, od kterých jsme čekali více, že nás to nakopne. Všichni se těšíme, že to tam můžeme zakončit něčím dobrým a něco tam dokázat. Je to paradox. Bude to nejtěžší akce, konkurence je vysoká, ale pro nás je cílem je dostat se do TOP6 a když nám to vyjde, tak to aspoň trochu smaže ty neúspěchy z předchozích turnajů. A do zimní přípravy půjdeme aspoň s tím, že se to povedlo, že ten rok stál za to.

Jak myslíš, že vaše výkony může ovlivnit únava? Je to třetí turnaj v řadě, před ME jste absolvovali intenzivní přípravu, na turnaji šly zápasy hodně za sebou, hrálo se večer, do toho cestování ….
Je to určitě náročné. Většina hráčů hraje od dubna pravidelně zápasy. Je to konec sezóny a těla už jsou slabší. Ale zase na druhou stranu baseball je specifický v tom, že se má hrát každý den. Takže těla budou unavená, ale myslím, že forma se lépe udržuje, když se hraje co nejvíc. Myslím, že evropským týmům, které měly takový turnaj před MS to může dát i výhodu. Jsme stále mladí, nám hrát tolik utkání určitě prospěje.

Jaký vliv může mít, pro Evropany, nezvyklé počasí v Mexiku?
Už jsem byl v Mexiku na dvou turnajích. Je tam hrozná vlhkost a je to nepříjemné. Pro Evropany je to velký nezvyk. Takže si na to budeme muset zvyknout. Na druhou stranu je skvělé, že nám ČBA umožnila přijet dřív, a že budeme mít šanci se přímo na místě pořádně připravit. To je super, budeme mít dost času se aklimatizovat.

Co covidová bublina? V Itálii jste nesměli z hotelu, v něm jste nosili roušky, byli jste a budete testováni… Jak to na vás působí, jak se s tím srovnáváte?
Je to nepříjemné, hlavně, když jsme měli večerní zápasy, tak byl celý den takový zabitý. A ani pro tělo není ideální ležet celý den na hotelu, protože je lepší se trochu přes den hýbat. Pamatuji si, že když jsme mohli chodit po městě před zápasy, tak jsme to dělali, protože tělo bylo aktivní, a pak jsme na ten zápas byli lépe připravení. Tady to bylo těžké ležet celý den na hotelu a pak hrát, ale není to nic hrozného, aspoň se nemůže nikomu nic přihodit.

Snažili jste se aspoň trochu cvičit nebo nějak aktivně udržovat?
V Itálii byla v hotelu malá posilovna, tam jsme občas zašli. Když se takhle hraje tak se nemusí moc tahat síla, spíš se jen udržovat, což se dá dělat i na pokoji. Ale jinak je to celkem nuda a otrava.

Pojďmě teď k tomu, co reprezentačním akcím předcházelo. Jak hodnotíš svou sezónu v Americe, jsi spokojený?
Jsem spokojený. Hlavně díky tomu, že jsem vyměnil tým (North Greenville). Byla to moje první sezóna v novém týmu a kvůli kovidu jsem ani nemohl odjet na loňskou podzimní část, kdy se nejvíce trénuje. Takže jsem vlastně poznal tým pouze měsíc před začátkem sezóny. Měl jsem tedy jen měsíc na to, abych si tam vybudoval nějaké místo, což jsem ani nečekal, že se mi povede. Ten tým je hodně kvalitní a hrají tam hodně dobří hráči. Ještě k tomu jsem se asi 4 dny po příjezdu zranil, takže to vůbec nebylo ideální. Naštěstí jsem na začátku sezóny hrál dobře a vybojoval si místo v sestavě a pak se mi dařilo. Dokonce jsme vyhráli naši konferenci, což byl skvělý zážitek. V play-off nám to pak nevyšlo, ale jinak to byla úspěšná sezóna.

Plánuješ tedy zůstat i dále ve stejném týmu?
Určitě. Hned z Mexika se tam přesouvám. Hrajeme tam ještě v říjnu asi dvacet přípravných zápasů, což bude náročné. Ale těším se na to. Do Česka se budu vracet na Vánoce a myslím, že 10. února začíná nová sezóna.

Děláš nějaké speciální cvičení abys dobře pálil a trefoval daleké odpaly?
Zaměřuji se na to, že vím, jaký jsem typ hráče. Vím, že jsem silový typ, ale mám tam ještě nějakou rychlost. Takže se snažím trénovat silově kvůli pálce, protože vím, jaká je moje role v týmu. Mám to ale vyváženě s tím, abych neztrácel rychlost. Jsem zadní polař a tam je důležité pokrýt nějaký prostor a pochytat míče. Snažím se to nějak vyvážit. Ale vím, že do budoucna spíš budu silovější hráč, než na průměr a rychlost, takže se soustředím hlavně na to.

Dříve jsi i kečroval. Dostals i na tomto postu v Americe nějakou šanci?
Kečrování mě bavilo. I jsem se zmiňoval trenérovi, protože náš třetí pálkař je kečr a všichni jsme si mysleli, že bude draftován. On se ale nějak nedomluvil, a nakonec se vrátil se do naší školy. Takže teď kečrování nepřipadá v úvahu, ale naznačoval jsem trenérovi, že jsem k dispozici. Spíš mě ale už vidí v zadním poli.

Říkals, že víš, jaká je tvoje role v týmu, tedy pozice třetího čtvrtého pálkaře. Ta ale obnáší i určitá očekávání a zodpovědnost. Jak se s tím srovnáváš?
Naštěstí mám takovou povahu, že mě tlak vyhecuje. Mám to hrozně rád když to na mně leží. Jako v tom utkání s Francií, když jsem tam šel na poslední aut a prohrávali jsme. Nebyl jsem vůbec nervózní, vůbec jsem si nepřipustil, že bych mohl být poslední aut. Prostě jsem věděl, že to otočím. Samozřejmě, že to nemuselo vyjít, ale v té chvíli jsem byl hrozně nahecovaný. Hodně mi to sedí ten tlak třetího čtvrtého pálkaře.

Po kom máš tento povahový rys?
To si nejsem jistý (smích). To jsem si asi vybudoval sám během let.

Tvým velkým fanouškem je tvůj táta (Vladimír Chlup, trenér Eagles a repre U23; pozn.), jak ti pomáhá?
Pomáhá mi hodně. Kdykoli přijedu na trénink do Prahy, je tam pro mě. Píšu si s ním i z Ameriky, sleduje mě, přes streamy sleduje zápasy. A jak už mě zná dlouho, tak už mi dokáže poradit i na dálku. To je super. Pomůže mi samozřejmě i s věcmi okolo, se školou. Je to super mít takhle někoho, kdo dokáže s čímkoli pomoct.

Trénovat pod vlastním otcem ti tedy nevadí?
Nevadí. Někdy máme ponorku, to se stává. Ale většinou mi jako trenér sedí. Hlavně v zápasech. Na trénincích už si myslím, že jsem ho přerostl a dokáže mi poradit jen v pár věcech, ale v zápase si myslím, že je skvělý trenér. Rád pod ním hraji. Máme stejnou filozofii. Máme rádi, když se vyhrává a dává se do toho všechno. To se mi líbí.

Jaká fanynka je maminka?
Velká. Všechno sleduje. Ta je hlavně přes ty starosti – kam přiletíme, jaké jsou hotely, jaké je jídlo. Táta je přes baseball a mamka přes tyhle věci.

Děkuji za rozhovor

Starší články
Weby ČBA na doménách baseball.cz používají k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Více informací