Reprezentace U12 už je doma i se stříbrnými medailemi. O tom, jak těžké bylo finálové utkání a celkové zhodnocení nejen ME si můžete přečíst níže.
Poslední den Mistrovství Evropy nás čekal finálový zápas proti Itálii. Ačkoliv byl primární cíl – kvalifikace na Mistrovství světa – splněn postupem do finále, chtěli jsme vystoupat i na pomyslný poslední schod a celý turnaj vyhrát. Nebyla v tom žádná namyšlenost ani arogance, nebo že by pro nás druhé místo bylo málo, ale přípravě jsme všichni věnovali maximum, nálada byla výborná, Itálii jsme ve skupině porazili v poměru 7:3, a věřili jsme, že můžeme naši spanilou jízdu dotáhnout do vítězného konce. Před naší vlastní přípravou na zápas jsme sledovali začátek zápasu o třetí místo mezi Německem a Nizozemskem a fandili Němcům, se kterými jsme během společné přípravy navázali přátelské vztahy jak mezi hráči, tak i trenéry.
Věděli jsme, že finálový zápas bude mnohem složitější než první měření sil ve skupině, a že Italové pozorně sledovali každý náš zápas. Důvěru startovat finále za český národní tým dostal Alexander Nepožitek. První italskou pálku udržel sebevědomě s jedním hitem bez bodu. Ani s časovým odstupem nerozumím tahu soupeřů postavit na kopec nadhazovače, který pro viditelnou bolest ruky nebyl schopen doházet ani prvního pálkaře a zápas nakonec ani nedohrál. To je nakonec na svědomí každého trenéra. Dohrávka tak začala střídáním nadhazovače Itálie a úspěšným odpalem prvního pálkaře. Následující tvrdý odpal do země znamenal double play a po dalším groundballu do rukavice první mety jsme i my odešli s prázdnou. Ve druhé směně „Azzurri“ s jedním outem obsadili všechny mety, ale Alex společně s obranou tlak ustáli bez ztráty květiny a bez jediného bodu. V dohrávce nám nic nedovolil taktéž výborně házející nadhazovač Itálie Michele Dal Pozzo. Alex se ale nenechal zahanbit a vyjma jednoho odpalu udržel soupeře zkrátka i ve třetím útoku.
V dohrávce třetí směny jsme měli šanci skórovat, když při obsazené první a druhé metě přišel ostrý odpal Ondřeje Bílka. Bohužel nadstandardní zákrok druhé mety italského výběru znamenal třetí out. Ve čtvrté směně oba týmy pokračovaly ve výborných výkonech, navzájem se nepustily do tlaku, a stav zápasu byl nadále 0:0. Druhá větší italská hrozba přišla v páté směně, kdy po úspěšném odpalu do „bermudského“ trojúhelníku mezi nadhazovače, první a druhou metu, a po metě zdarma, soupeři obsadili první a druhou metu bez outu. Reagujeme střídáním nadhazovačů a na kopec posíláme Dominika Durlina. Nastala další velká zkouška naší obrany, která ale nastalou situaci perfektně zvládla. Agresivně hrajeme krátkou hru na třetí metu. Další groundball, out na druhé metě a těsný safe na metě první. Za bučení italských fanoušků dáváme úmyslnou metu zdarma a dalšího pálkaře zahráváme out po ose catcher a první meta. Podobně jako Itálie, i my obsazujeme první a druhou metu bez outu po metě zdarma a ulívce. Bohužel další nesložená ulívka, jež skončila strikeoutem, groundball a strikeout ukončily náš útok. V šesté směně Italové opět obsazují první dvě mety bez outu, ale střídající nadhazovač Petr Fejt dvěma strikeouty a krátkým flyoutem do pravého pole suverénně utnul snahy Italů. V dohrávce zápasu nám chyběl zhruba metr ke stylové výhře walkoff homerunem v podání Richarda Hladkého, ale takový už je baseball, a tak nezbylo než smeknout před dalším skvělým zákrokem italské obrany a nastoupit do prodloužení za stavu 0:0.
Prodloužení začalo sérií tří, z našeho pohledu nešťastných a diskutabilních, rozhodnutí rozhodčích, první chybou zápasu naší obrany a dvěma úspěšnými odpaly italského útoku. Před naší dohrávkou jsme prohrávali 0:6. Italský útok byl studenou sprchou pro všechny, ale hráči, trenéři ani fanoušci se nevzdali, fandili dál a věřili v náš obrat. Bohužel přišly tři strikeouty na stále lépe házejícího Dal Pozza, respektive střídajícího closera Larice, a zápas skončil vítězstvím Itálie.
Před odjezdem na Mistrovství Evropy jsem četl rozhovor s naším olympionikem Jiřím Prskavcem, který svůj sportovní sen popsal tak, že chce jednou ve své kariéře dojet a říct si, že teď zajel svoji nejlepší jízdu, jakou jen mohl. Kdyby ho i tak někdo porazil, pořád by byl šťastný. Po cestě z Belgie jsme přemýšleli, proč jsme finálový zápas prohráli, co jsme mohli ovlivnit nebo udělat jinak. Dospěli jsme k názoru, že nevíme, proč jsme prohráli, respektive nic bychom neučinili jinak. Nikomu z hráčů nelze nic vytknout, jen opět vysmeknout poklonu za jejich výkon. Italové tlačili za podpory svých a nizozemských fanoušků kontinuálně celý zápas, opakovaně jsme se potýkali se situací 1-2 nebo plné mety bez outu či s jedním outem. Nemyslím si, že některý z mladých reprezentantů zažil ve své dosavadní kariéře takový tlak. Český národní tým však předváděl to, co jsme chtěli a slíbili fanouškům, a to neuvěřitelnou bojovnost o každý míč. Musím smeknout před hráči za jejich vyspělý a mentálně silný baseball, když se v žádné z těchto situací nesložili a dokázali zahrát rozehry, které by divák čekal spíše u starší kategorie. Sehráli jsme zkrátka skvělý zápas a šťastnější tým vyhrál. Vyhrávání nás všechny baví, ale prohry jsou podle našeho názoru stejně důležité. Prohry nás učí pokoře, sebereflexi, píli a dodávají nám novou motivaci. Je důležité tuto prohru takto brát, nemáme se za co stydět, vydali jsme ze sebe všechno a ze hřiště mohli odejít s hlavami vztyčenými. Budeme dál poctivě pracovat, abychom Itálii porážku vrátili, ať již na Mistrovství světa nebo na příštím Mistrovství Evropy.
Prezentace týmu baseballovými dovednostmi na hřišti je důležitá, ale domníváme se, že stejně důležitá je i prezentace mimo hřiště – jak se hráči chovají nejen mezi sebou, ale i k soupeřům. I s tímto projevem můžeme být spokojeni. Během finále, po skončení utkání i během „nočního“ slavnostního ceremoniálu (hodů pro komáry, záleží na úhlu pohledu) jsme slyšeli potlesk a skandování „Češi!“ ostatních národních týmů. Myslím, že i toto svědčí o našem projevu na samotném mistrovství. Závěrečné foto s bronzovým německým národním týmem, se kterým jsme v přípravě strávili 6 dní, hovoří za vše. A já jsem moc rád, že s nimi máme, alespoň z mé zkušenosti, tak přátelské vztahy. Jsme hrdí na to, jak se tým prezentoval na hřišti i mimo něj. Hráči byli skutečně týmem, který táhnul za jeden provaz, udržoval týmovou pohodu, podporoval se a dokázal se hrou hlavně bavit. Domnívám se, že taková pohoda, jaká byla v dugoutu během těžkých a vyrovnaných zápasů, jinde nebyla a příjemně překvapila všechny přítomné.
Včetně přípravy jsme si připsali 5 výher proti Německu (11:8; 15:7; 9:2; 6:0; 6:4), výhru proti Itálii (7:3), Nizozemsku (8:4), Francii (12:2), Maďarsku (14:4) a Polsku (23:0). Pouze jednu prohru v přípravě s Německem (7:17), v šesti směnách remízu s Itálií (0:0, finálová prohra v nastavení 0:6).
Výrazně se nás dotkla pandemická situace, byť těžko posoudit, zda se nás dotkla více či méně než různých soupeřů. Přípravu jsme museli často operativně měnit, ale všichni jsme to zvládli na výbornou. Hráči udělali neuvěřitelný pokrok a vyspěli v silný tým. Věříme, že s další poctivou prací mají před sebou slibnou budoucnost, a porážku z finále vrátí Italům na Mistrovství světa a na dalším šampionátu U15. Nakonec je tomu pouze pár týdnů, co jsme slavili zlaté U15, stříbrné z Mistrovství Evropy U12 v Budapešti. Sehráli jsme vrchol reprezentačního roku, ale rozhodně se nejednalo o vrchol pro zúčastněné hráče, od kterých očekáváme, že je za pár let budeme vídat na Extralize, ve starších mládežnických reprezentacích a mužské reprezentaci.
Největší díky si zaslouží kluboví trenéři, a to nejen ti z klubů vybraných hráčů, kteří odvedli naprostou většinu přípravy hráčů národního týmu, ale i ti ostatní, díky kterým v Česku baseball existuje, má úroveň a konkurenční prostředí, které hráče připravuje. Jsem toho názoru, že kvalita našich mládežnických soutěží a turnajů byla jedním z dílů skládanky úspěšné kvalifikace na MS.
Nemenší dík patří reprezentačním trenérům, kteří u stříbrného týmu působili. Jmenovitě Jakubu Ventrubovi, který s klidným optimismem řídil hru vnitřního pole a útok jako coach na třetí metě. Tomáši „Zachy“ Zachovalovi, trenérovi nadhazovačů, kteří celkově udělali velký pokrok a pod jeho vedením v podstatě neměli špatný zápas. Janu Žlábkovi, trenérovi pálky a vnějšího pole s jasnou filosofií, jenž se rychle adaptoval na mládežnický baseball a dokázal připravit pálkaře na evropskou úroveň. Pavlu Kociňákovi, skvěle doplňujícího Tomáše Zachovala při práci s nadhazovači a Honzu Žlábka při přípravě vnějšího pole, a neuvěřitelně energického při práci na střídačce a v bulpenu. Lence Landové, kondiční trenérce, jenž připravila individuální tréninkové plány, díky kterým byl každý hráč týmu připraven a schopen zvládnout náročnou přípravu a samotné mistrovství. Hlavně díky ní jsme neměli vážnější problémy s únavou a vyčerpáním. Díky patří i Michalu Řezáčovi, kuchaři, který s námi absolvoval Mistrovství Evropy a díky kterému jsme nemuseli řešit žádného hladového hráče nebo trenéra. Já jsem měl pouze to neskutečné štěstí, že jsem měl možnost s nimi spolupracovat a zkrátka být letos s nimi. Všechny nás to stálo mnoho úsilí a času, které jsme však tomuto týmu věnovali více než rádi, protože to má smysl.
V neposlední řadě děkuji Výkonnému výboru České baseballové asociace za důvěru vést národní tým žáků. Zapomenout nemohu ani na rodiče hráčů, kteří byli nevěřitelně flexibilní, měnili si data dovolených a v Belgii vytvořili skvělou atmosféru.
Hráči, kteří reprezentovali Českou republiku a český baseball: Bartoň David, Bílek Ondřej, Čapka Martin, Duda Filip, Durlin Dominik, Fejt Jáchym, Fejt Petr, Hladký Richard, Hladký Bruno, Jedelská Bára, Kalenský Lukáš, Kliner Jakub, Kohout Adam, Malý Vojtěch, Němčanský Štěpán, Nepožitek Alexander, Novák Václav, Smejkal Matěj, Tošovský Adam. Díky!
Kvalifikovali jsme se na podzimní Mistrovství světa na Tchaj-wanu, kde budeme dál hrdě reprezentovat Českou republiku a stejně jako na uplynulém Mistrovství Evropy budeme bojovat do posledního outu. Jakmile si trochu odpočineme po náročném programu, začneme pracovat na přípravě na Mistrovství světa!
Závěrem přeji hodně štěstí dalším českým národním týmům, výběru U23 a výběru mužů na jejich Mistrovstvích Evropy.
