Mike Griffin: "Buď připraven každý den!"

Evženie Votinská, 14.01. 2021 Mužská Reprezentace

Head coach mužské reprezentace Mike Griffin připravuje tým na letošní ME v Itálii, ale kvůli C-19 přišel už o dvě akce s hráči. Na Tenerife ho nepustilo samotné onemocnění, lednový Winter Camp musel být zrušen. Jak Mike pracuje, čemu věří, v čem vidí sílu českých hráčů a další zajimavé věci se dozvíte v rozhovoru, který poskytl magazínu COACH, který vydává deník Sport ve spolupráci s ČOV. 

Baseball zná ze všech stran a totálně mu propadl. Tajemství své milované hry rozkrýval jako trenér na svém rodném kontinentu v Severní Americe i v rámci programu slavné Major League Baseball v Asii. Do České republiky zavítal s pálkou a míčkem nejprve jako hráč, aby se pak vrátil jako trenér a v roce 2013 převzal i národní tým mužů. Kanaďan MIKE GRIFFIN dokázal posunout český baseball až těsně před bránu olympijského turnaje.

Proč jsem se stal trenérem?
Kvůli spoustě zranění (smích). Ale ne, určitě najdu pár pádných důvodů – miluji hru samotnou, strategii a taktickou stránku hry. Ze všeho nejvíce však miluji týmovost, když pracuje srdce týmu. Když skupina jde jasně za svým cílem, každý v týmu se navzájem posouvá a podporuje. Pak se stávají neuvěřitelné věci. 

Moje nejsilnější vlastnost?
Tvoření kolektivu potažmo týmu s vizí úspěchu, v němž každý ví, že musí ze sebe dostat maximum, aby se tým zlepšil a posunul. Snažím se v lidech či hráčích hledat jejich silné stránky, ještě je vylepšit a následně jich využít v rámci týmu. Zároveň je dle mého názoru důležité mít kolem sebe skvělé lidi, dobrý kolektiv. V neposlední řadě se snažím a zároveň i učím, kdy a jak tým správně nakopnout či povzbudit. Kdy zařvat, kdy poradit a jak a kdy naopak držet jazyk za zuby.

Co (nebo kdo) na mě mělo největší vliv?
Během své trenérské kariéry jsem poznal nespočet úžasných mentorů, z jejichž práce jsem si něco odnesl. A to ať už po stránce baseballové, tak i učitelské, protože jako trenér musíte znalosti nejen mít, ale umět je i předat. Zmínit mohu například jména jako Tim Hyers, Scott Emerson, Jim Lefebvre, Rick Dell a další z prostředí baseballu. Jay Stott, Trot Nixon, Corey Lee, JJ Piccolo a mnozí další mě ovlivnili nejen v baseballu, ale i jako mentoři. Hodně mi ve formování mé osobnosti a udržení správného směru v těžkých chvílích pomohly moje víra a rodina.

Moje trenérská filozofie?
Každý den buď připraven vyhrát! Poznej své hráče na hřišti i mimo něj. Každé rozhodnutí ovlivní něco či někoho dalšího. Vyhrávat každý den znamená mít plán, jak vytěžit maximum svých předností a minimalizovat své slabiny, aby jich soupeř nemohl využít. Vždy se snažíme soupeři vnutit naši hru, být pánem na hřišti a z devíti směn si něco konstruktivního odnést.

Jakými hodnotami (ctnostmi) se řídím jako kouč?
Charakter – tím, kým jsi, ovlivňuješ to, co děláš a jak.
Týmová práce – vytvořit nezpochybnitelnou důvěru; každý, aby se zamyslel nad tím, jak může týmu pomoci k vítězství.
Profesionalita – Respekt ke hře samotné a ke všemu s ní spojeném. Buď připraven vyhrát každý den.

Nejlepší rada, kterou jsem kdy (směrem k trénování/koučování) dostal?
Moje identita nespočívá v tom, co dělám, ale spíš v tom, jaký jsem člověk. To mi vždycky pomáhá, abych zůstal vnitřně vyrovnaný.

Moje nejtěžší rozhodnutí?
Uzavírání konečných nominací, například na finálové turnaje typu ME. Mnohokrát je to složité a mohou rozhodnout i ty nejmenší detaily o tom, kdo je nejlépe připraven vlétnout do bitvy. Osobně se o hráče hodně zajímám a snažím se s nimi vytvořit osobní vztah, proto je pro mě kolikrát pak velmi složité někoho ze závěrečné nominace vyškrtnout.

Co se mi opravdu povedlo?
Rád zmíním dva příběhy a oba jsou spojené s českým týmem. Rok 2016 a WBCQ (World Baseball Classic Qualifier) v Mexiku. Na turnaji jsem věřil lídrům svého týmu, že dokážou sami věřit síle týmu a tomu, že dokážeme velké věci. A to se povedlo! Vytvořil se parádní tým, kteří si věřil! Stálo to za to. Ve druhém případě se vrátím do loňské sezony na ME v Německu a následnou olympijskou kvalifikaci do Itálie. Cítil jsem, že když budeme pokračovat a pracovat jako v Mexiku a roky mezitím, tak je v našich silách porazit velké týmy a vítězit. Každý, kdo oblékl dres národního týmu v tu dobu, tak pracoval na 100 % nesobecky pro tým s jasným cílem zvítězit. Na OH nakonec chyběl kousek.

Kdy jsem měl pocit, že jsem měl zápas pod vlastní kontrolou?
Práce trenéra nebo být trenérem znamená být upřímný k hráči, jak jeho samotného a jeho hru vidíte ve svých očích a následně s ním o tom komunikovat. Znát jeho vlastní názor, poznat ho a najít společně cestu k tomu, jak využít jeho sílu. Nesnažím se tlačit hráčům do hlavy věci ve stylu „dělej to přesně, jak říkám“ a podobně. Pokud slaví úspěch se svou metodou budiž, ale pokud se mu nedaří a je tvrdohlavý v tom, že si nenechá poradit, tak může o své místo přijít. Důležité je si nejdříve vytvořit mezi sebou důvěru, pak je pro hráče jednodušší si přijít pro radu. Hráče nezajímá, co víte, dokud neví, že se staráte a máte o něj zájem.

Do jaké míry rozlišuji v přístupu mezi starým a mladým hráčem?
Nerozlišuji mezi mladým a zkušeným hráčem. Musíš však projevit určitou míru respektu zkušenějším hráčům, protože se drží na špici už dlouhé roky a obětují tomu mnoho. Zvláště v českém amatérském prostředí, kdy hráči chodí do práce, mají rodiny a do toho tráví hodiny na baseballu. Osobně si však myslím, že se zkušenými hráči komunikuji častěji, protože týmu dávají směr a vůbec tvoří celkové prostředí v něm. Co se týče mladíků, tak pokud mají na to pomoci týmu teď a tady, svou šanci dostanou a pár takových v národním týmu máme.

Stává se mi někdy, že si vůbec nevím rady? Pokud ano, kdy se to stalo a jak jste celou situaci řešil?
Mnohokrát. V takových situacích se však snažím zůstat v klidu s čistou hlavou. To mi ve většině případů pomůže problém vyřešit a najít správné řešení. V těchto momentech věřím svým lidem a svým hráčům, kteří mají mou důvěru. Během zápasu můžete udělat nespočet rozhodnutí, která mají větší či menší šanci na to úspěch. Sledujete hru, jak se mění její rytmus a vnímáte každou maličkost, abyste tu šanci co nejvíce zvýšil. Nejtěžší ze všeho je práce s nadhazovači, vybrat si ty správné, pokud provést změnu na kopci, tak kdy přesně. Při vybíraní toho nejlepšího řešení se naštěstí mohu spolehnout na své asistenty, kteří jsou ve své práci výteční. Opakuji se, ale mít kolem sebe dobrý tým lidí je krok k úspěchu.

Můj trenérský rituál?
V rámci týmu si dáváme „hesla dne“, společně si projdeme podrobné informace o soupeři a zopakujeme naši taktiku ještě, než naskočíme do autobusu na hřiště. Tenhle systém pomáhá hráčům představit si úspěch nespočetněkrát. Co se týče mě, tak jsou to celkem podobné dny. Vzbudím se, přečtu pár stran, pomodlím se, nasnídám, protáhnu se na vyčištění hlavy a užiji si své ranní espresso. Následně se již připravuji na samotný zápas a přemítám v hlavě, co a jak udělat, abychom zvítězili.

Potřebuje trenér víc vzdělání, nebo životní rozhled?
Obojí. Během zápasu, který utíká velmi rychle a detaily jsou titěrnější a titěrnější, je třeba využít obojí, protože samotné vzdělání nejde použít vždy. Často jsou nejlepším vzděláním zkušenosti v samotném baseballu a sezóny, během které odehrajete 140 zápasů, přičemž na jejímž konci jste unaven, ale pořád cítíte, že chcete víc.

Věřím na vyšší síly, nebo zásadně především sobě?
Osobně věřím v boha již od doby, kdy jsem vyrůstal a od té doby se má víra ještě více prohloubila. Bůh vnesl do mého života smysl, jak přistupovat ke svému životu a své práci. Je to o lidech. Zároveň věřím, že mezi nebem a zemí to není jen tak.

Čím se trenérsky vzdělávám nebo inspiruji?
Náš tým je motivován vyhrávat šampionáty a vyhrávat tou správnou cestou. Zároveň tím posouvat úroveň celého českého baseballu. Hráči a realizační tým naopak inspirují mě. Inspiruje mě jednotnost týmu a zároveň máme v týmu dostatek jedinečných osobností, díky kterým je ta cesta o to zajímavější a plná zážitků.

U čeho si nejlíp odpočinu?
Pláže na ostrově Boracay a Hong Kong, dobré cappuccino, rodina a přátelé. A návštěva doma v Kanadě.

Na co se zaměřujete při výběru hráčů pro národní tým?
Jde o celý balík schopností a dovedností hráče. Rychlost, pálkařské schopnosti, dovednosti hrát v poli a samozřejmě detailní aspekty pro každou pozici na hřišti, zda-li se jedná o nadhazovače či hráče v poli. Vše by však mělo být na vysoké úrovni a nejlépe i převyšovat vrstevníky. To je krok číslo jedna, který vás dostane k pomyslným dveřím národního týmu. Druhý je charakter – jak hráč dokáže pracovat například s neúspěchem, protože i prohry v životě přicházejí. Dále jestli hráč do týmu „sedí“ a může doplnit ty nejlepší. Poté dlouze hodnotíme, protože se může stát, že hráč teprve doroste a výrazně se zlepší, čemuž se dlouhým přemýšlením můžete vyhnout předčasnému odmítnutí skvělého hráče budoucnosti.

V čem jsou silní čeští hráči?
Houževnost a jednota týmu. Sázíme na skvělé pálkaře a útokem se snažíme dostat soupeře dolů. V obraně je to o týmovosti a souhře, která pak přináší double plays (zahrání dvou outů) a zahrávání téměř nemožných situací jako out. K vítězství můžeme dojít mnoha cestami, a to jak díky pálkařským schopnostem, tak i zásluhou borců na kopci. Skvělou práci s nadhazovači odvádí Corey Lee, protože co se týče nadhozu, tak se stále zlepšujeme. Corey učí hráče další nadhozy a následně je společně dovádí k dokonalosti i s ohledem na využití nadhozu v rámci určité fáze zápasu. Stále se dá pracovat na rychlosti nadhozů, které lze docílit díky častému nadhazovačskému tréninku a také atletickým programem, a my takové možnosti máme. Co se týče útoku a pálky, tak je zapotřebí hrát co nejvíce utkání proti kvalitním soupeřům a nadprůměrným nadhazovačům, kteří mají něco navíc. Tím se naši hráči učí. Z mého pohledu se máme kam posouvat, protože se stále zlepšujeme.

Máte v reprezentačním týmu mentální tréninky? 
Ano máme, ale ne úplně v tradičním slova smyslu. Jay Stott má na starost tzv. championship principles, který vede rozhovory o vůdcovství podobně jako to dělal u americké reprezentace. Trot Nixon, Scott Emerson nebo Tim Hyers mluvili k týmu. Hlavním smyslem je, že je těžké život rozčlenit, protože se vše prolíná. Musíte být dobře nastavení psychicky a fyzicky na život, a i na baseball, protože jde o spojené nádoby. Zaměřujeme se na vytváření jednoduchých a pozitivních plánů připomínající hráčům představu úspěchu a následně tu představu aplikovat v samotném životě. Není totiž dobré, když jste dobrý hráč, ale mizerný manžel či kamarád. Ovlivňuje se to navzájem.

Praktikujete u reprezentace oddělené mítinky s hráči podle jednotlivých pozic?
Ano někdy máme oddělené mítinky, pokud je to třeba, někdy může jít jen o takové rychlé shrnutí všeho potřebného pro daný post. Před každým zápasem se sejdeme přibližně 10 až 15 minut před úvodním nadhozem a provedeme poslední taktickou poradu, zopakujeme si důležité věci, náš herní plán a někdy přibude i pár vůdcovských slov. Realizační tým se často připravuje na tyto krátké schůzky i dlouhé hodiny, aby pak byly co nejpřesnější a nejužitečnější.

Co potřebuje český baseball, aby se probojoval na olympijské hry?
Skupinu skvělých chlapů to zvládnout máme. Je dobré být zdravý a zlepšovat se každým rokem. Pokud nás to zlepší, tak přidat do týmu nového nadhazovače nebo dobrého pálkaře. Je důležité říct, že už teď jdeme správným směrem. V našem týmu není místo pro slova: jsme tam nebo že máme hotovo, protože se díváme stále dopředu a ještě dál, kam se chceme posunout.

Starší články
Weby ČBA na doménách baseball.cz používají k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací