Nadhazovač Satoria ukončil kariéru stylově. Proti Japoncům na WBC neinkasoval ani bod
Když odcházel z nadhazovacího kopce za stavu 0:0 po páté směně proti Japoncům, největším favoritům turnaje World Baseball Classic, fanoušci v Tokio Dome povstali a tleskali. Kamery z celého světa na něj mířili nejen při zápase, ale zejména po skončení utkání, které bylo jeho posledním v mezinárodní kariéře. Ondřej Satoria se zapsal do srdcí japonských fanoušků, jeho příběh rezonoval v baseballové komunitě po celém světě. „Obrovské nadšení dnes střídalo obrovské uvolnění,“ prohlásil Satoria po utkání.
„Necítil jsem vůbec žádnou nervozitu. Zkrátka jsem tam přišel s tím, že budu házet strajky a uvidíme, co z toho bude. Upřímně, spíš jsem čekal, že to bude rychlý konec, takže to dopadlo podstatně lépe, než jsem předpokládal,“ pousmál se po skončení duelu, při kterém dával hromady rozhovorů do celého světa, včetně MLB a musel i na oficiální tiskovou konferenci, kde se tísnily desítky médií z celého světa. Všichni měli v paměti jeho slavný strikeout proti domácí hvězdě Šóhejovi Ótanimu z roku 2023, na který dnes Satoria navázal.
Jaký byl váš plán pro tento zápas?
„Jako obvykle. Držet changeup dole, mixovat to a donutit je chybovat – aby se vyautovali sami. Trenér mi řekl, že mým úkolem je udržet deset pálkařů s tím, abych házel dvakrát na Ótaniho. To byl úkol. Nakonec jsem na kopci vydržel déle, než jsem sám čekal. Že Ótani nakonec nehrál, to mě mrzí, ale aspoň to dobře dopadlo.“
Jak sis užil ten standing ovation při střídání?
„Nečekal jsem to. Byla to opravdu silná chvíle, když jsem šel z kopce. Těžko se to popisuje. Když vám tleská celý Tokio Dome – to je něco neuvěřitelného. Budu to ještě chvíli zpracovávat.“
Je tady tvoje rodina, otec byl neuvěřitelně dojatý…
„Bylo to nesmírně důležité. Hlavně proto, že měl tu možnost vidět nás naživo – zažít ten plný Tokyo Dome a vidět, jak se tady fandí. Před třemi lety se nám to nepodařilo. Jsem nesmírně rád, že tady mohl být.“
Cítil jsi, že tvoje nadhozy Japoncům nechutnají?
„To si nemyslím. V první směně mi tři pálkaři poslali varování ranou k plotu. Tak jsem si řekl, že dokud to udržím nízko a bude to létat jen takhle, je to v pohodě. Jakmile bych to začal zvedat, všichni víme, jak by to dopadlo. Jsem moc rád, že to kluci v poli pochytali a splnilo to ten plán – donutit pálkaře chybovat, aby se sami porazili.“
Zvyklá tě tento zápas v ukončení reprezentační kariéry?
Ne. Končit se má na vrcholu, což si myslím, že jsem si do puntíku splnil. Rád budu vzpomínat na medaili z ME a taky na to, co jsme dokázali před třemi lety. A i když to tady výsledkově třeba úplně nedopadlo, stejně na to budu rád vzpomínat. Ostudu jsme neudělali a v tomhle zápase jsme si minimálně tu čest udrželi.“
Ani kdyby teď přišla nabídka na kontrakt do nějaké profesionální soutěže?
„Tak to se nestane! (smích). Ne, nechci. To mě opravdu pobavilo. Děkuji. Tohle byla reklama na baseball, ale já nikam nejdu. Zajedu si do práce. “ (smích)
Po zápase na tebe koukalo mnoho kamer z celého světa...
„Jo, musím říct, že se v takových situacích necítím komfortně. Snažil jsem se raději někam schovat mezi kluky, aby ta pozornost nebyla upřena jen na mě. Ale bylo to tak. Najednou se ze mě stala taková hlavní postava a celý Tokyo Dome mi tleskal, což bylo to nejhezčí. Ta nálada mi v celé hale přišla neskutečná. Zkrátka jsem si nemohl přát víc a nic hezčího není. Ale tyhle situace nemám rád a nesnáším je, byl jsem úplně mimo svou komfortní zónu. Samozřejmě si tam s každým plácneš a tak dál. Ale pro mě je prostě lepší, když si to někde sám nechám projít hlavou, víc si to užiju. A dokážu to lépe zpracovat, než kdybych se nějak projevoval s ostatními.“
Jak si se cítil při odchodu z kopce?
„Upřímně musím přiznat, že mě už začínala bolet ruka a záda. Dal jsem do toho všechno. A Japonci už mě viděli, takže při dalším lineupu už na mě byli připraveni. Kdyby mě měli na kopci déle, začali by ty míče sázet ještě víc. Myslím, že jsem odešel přesně tak, jak jsem měl.“
